Navigace: VHSB - Vojenské Historické Sdružení Brdy >> Články

Brdské záhady I. - Koníček

V únoru 2008 jsme se díky příznivému počasí znovu vypravili obhlédnout základové patky vojenské pozorovací věže, která stála poblíž kóty Koníček (666 m.n.m.).

Při podrobném průzkumu terénu nás překvapila absence železných spojovacích prvků (šroubů, matic, podložek, hřebů atd.) trámové konstrukce věže, které by se měly po jejím zřícení či stržení v okolí nacházet.
Objevili jsme jen pár podložek a utržených hlavic šroubů + několik zajímavých drobností.
Vše tedy nasvědčuje tomu, že věž byla rozebrána a veškeré železné konstrukční spojovací prvky byly z trámů pečlivě odmontovány a posbírány k dalšímu použití.

Nálezy po očištění:

1) Nábojový pásek pro vojenské střelivo 7,92 mm Mauser (8 x 57JS), značen výrobcem („Z“ v kroužku) Zbrojovka Brno a.s. Střelivo bylo používáno spolu se standartně zavedenou čs. puškou vz.24.

2) Pravděpodobně se jedná o část dnového zápalkového šroubu nábojnice dělostřelecké munice (od ráže 100 mm výše).

3) Vystřelená nábojnice 8 mm Mannlicher (8 x 50R), výrobce Sellier & Bellot. I po zavedení nových pušek vz.24 čs. armáda nadále pro některé (strážní) útvary ponechala ve výzbroji rakousko – uherské karabiny Mannlicher. Po první sv. válce byla ale část těchto zbraní postupně odprodána do civilního sektoru a upravována na lovecké kulovnice. Tudíž tato nalezená nábojnice nemusí mít souvislost s čs. armádou.

4) Knoflík z polní uniformy německého Wehrmachtu.

5) Vystřelená nábojnice ráže 9 mm Luger německé výroby.

6) Německý třecí zapalovač Zündschnur Anzünder 29.
Tento zapalovač byl určen především pro okamžitou iniciaci ženijních zápalnic a dýmovnic Nebelkerze 28, dýmových granátů Nebeleihandgranate 42. Zapalovač byl zaveden do výzbroje 15.5. 1933 a balen po 10ks do kovové krabičky spolu se spojkami na zápalnici. Tělo zapalovače je většinou mosazné a obsahuje měděnou kapsli, naplněnou zápalnou složí skrz kterou prochází spirálovitě zkroucený drátek. Při jeho vytržení dojde třením ke vznícení směsi a výšlehu plamene dolní částí zapalovače. Spodní konec drátku je pevně zakroucen pro zvýšení odporu při jeho vytahování, vrchní konec je upevněn ke krytce s kroužkem. Krytka z mosazného plechu je zalisována do drážky v těle zapalovače a kroužek jištěn ohnutou bezpečnostní sponkou.

U nalezeného zapalovače krytka s kroužkem chybí, byl tedy pravděpodobně použit.

Zápalná šňúra se připojuje k zapalovače pomocí spojky.

Tyto zapalovače byly bez spojky používány mimo jiné i pro iniciaci německých dýmových granátů Nebeleihandgranate 42.

             Zapalovač s přepravní krytkou                                 Zapalovač v řezu

(K textu popisujícím zapalovač a jeho funkci poskytl cenné připomínky + fotografie kompletního zapalovače a jeho řezu kolega Z.H.)

7) Límcový „plukovní“ štítek – číslo jednotky. Tento štítek byl umístěn na límci (naproti výložkám) čs. prvorepublikové vojenské uniformy.
103 = dělostřelecký pluk č. 103. Pluk vznikl 1. ledna 1923 přejmenováním z Hrubého dělostřeleckého pluku 103 (výnos MNO čj. 540.560-dělostř.1922). Téměř po celou dobu trvání 1. čs. republiky bylo jeho velitelství spolu s dělostřeleckými bateriemi dislokováno v Terezíně. Ve třicátých letech se ve výzbroji pluku nacházely hrubé houfnice vz. 25 ráže 15 cm.
Hrubá houfnice vz. 25 ráže 15 cm si zaslouží malé odbočení: měla hmotnost 5,2 tuny, přesnou ráži 149,1 mm, délku hlavně 3,60 m, hmotnost střely 42 kg, úsťovou ryclost 580 m/s, maximální dostřel 15100 m, kadenci 3 rány za minutu a obsluhu tvořilo 12 osob.

Ve dnech 19. až 27. května 1936 vybetonovala Litická a.s. z Prahy na cílové ploše Jordán v Brdech jednozvonový jednostranný pěchotní srub „CE“ II.třídy odolnosti. Během podzimu byl srub vyzbrojen a obsazen stálou posádkou a ŘOP v něm zahájilo zkoušky různého vnitřního vybavení i časté ostré zkušební střelby z lafetovaných těžkých i lehkých kulometů a 4 cm pevnostního kanónu. Počínaje únorem 1937 zde nepřetržitě probíhaly výcvikové kursy pro velitele hraničářských (pevnostních) jednotek.
Vyvrcholením zkoušek bylo ostré postřelování srubu ve dnech 23. až 25.června 1937, při kterém byly použity těžký a velkorážní kulomet, protitankový kanón a děla ráže 8, 10, 15, 21 a 30,5 cm. Srub přežil postřelování bez podstatnějších škod.
Na Jordánu byly vybudovány i zkušební a cvičné lehké objekty vz.36. Cvičné objekty byly určeny pro výcvik osádek a měly železobetonové stěny pouze 15 cm silné, kdežto zkušební objekty byly stejného provedení jako objekty bojové a byly určeny k rozstřílení pro zjištění jejich odolnosti.
Na zkušební objekt vz.36 typu „C“, postavený poblíže pěchotního srubu „CE“ , bylo v srpnu 1937 vypáleno 400 ran právě z 15 cm hrubé houfnice vz. 25 ze vzdálenosti 5 600 metrů, ale přes vystřílení celé dotace střeliva byly dosaženy pouze dva nepřímé zásahy, což bylo zdůvodněno malou plošnou velikostí cíle a také nestálým vzdušným prouděním v „horském“ terénu Brd. O intenzitě postřelování ještě dnes svědčí hluboké krátery v okolí objektu.

Nalezený límcový štítek 103. dělostřeleckého pluku může být dokladem toho, že tento pluk v Brdech cvičil, ale nechceme ho dávat do souvislosti právě s těmito konkrétními, výše popsanými střelbami (v roce 1938 bylo u 12 pluků sborového dělostřelectva ve výzbroji celkem 340 houfnic vz. 25).
---------------------------------------------------------------------------------------------

Závěr: Jak víme podle zbytku letopočtu na jedné z betonových patek a dobové literatury, vojenská pozorovací věž (rozhledna) byla poblíž vrcholu Koníčka postavena v roce 1931.
Zatím se nám bohužel nepodařilo zjistit kdy a kým byla odstraněna, ale jisté je, že v r.1948 již nestála.

Nalezený třecí zapalovač by mohl nasvědčovat tomu, že byla zbourána s použitím trhavin během pobytu německého Wehrmachtu v Brdech (1939 – 1945 Truppenübungplatz Kammwald).

S určitostí nyní máme potvrzeno, že všechny železné spojovací prvky (šrouby, matice atd.) byly pečlivě shromážděny a z místa kde věž stála odvezeny.
       

Následoval průzkum v lokalitě Brda - Černá skála.

(Pro VHSB v únoru 2008 zpracoval Námořník)